Výcvik ČSV
Obecné zásady výcviku - postupovat od jednoduchého ke složitějšímu, vše předem vysvětlit a naučit! Motivovat, odměňovat a chválit a chválit!! Povely říkat srozumitekně, jasně a jednou! trvat na splnění cviku. Nechat pejska vyhrát - splnit. Necvičit nudně a jednotvárně.
Musím předeslat že výcvik ČSV není úplně jednoduchá věc a je dobré k němu nepřistupovat zcela tradičně jako na většině cvičáků. Možná to je důvod proč nebudete s vaším čsv na spoustě cvičáků vítáni. Možná vás vezmou, ale výcvikové metody nebudou vyhovovat vám ani vašemu pejskovi nebo prostě "jen" nebudete dělat pokroky.
Nejdůležitější věcí mezi vámi a vaším ČSV je vztah! na to bych řekla že se na spoustě cvičáků zapomíná klást důraz.
Až druhá v pořadí priorit je přivolání neboť jak výcvikáři rádi hlásají a něco na tom je: "Bez přivolání není s čím cvičit!" právě to je pro spoustu majitelů čsv věc velmi složitá.V přivolání se odráží váš vztah a pokud neni OK, neni OK ani přivolání. Bohužel to ale nefunguje stejně jednoznačně obráceně a sice pokud je váš vztah v pořádku, tzn, přátelský a přitom správně hierarchický není ještě vyhráno. Je třeba jednak správného přístupu a zásad a pak hlavně mnoha tisíc opakování! a překonání některých úskalí jako je například puberta.
Základní zásady k přivolání
- přivolávejte od mala, nejlépe dokud je na vás štěně ještě silně vázáno, pokaždé pochvalte, odměňte, pomiňte se z toho radostí! :o), pohrajte si, nechte se „sežrat“..
-nevolejte když pes nedává pozor nebo vypadá že nepřijde nebo volejte něco jiného ale ne povel „ke mně“, „k noze“ .
-nedopusťte pokud možno, aby pes na přivolání nepřišel, při nejhorším ho přimějte příjít nějak jinak-na žrádlo,hračku, lehněte si nebo použijte stopovačku, pokud je pes
na druhym konci :o), případně můžete zkusit hodit až za něj! chrastící klíče nebo vodítko, taková věc by měla znít tak strašlivě, aby pejska přiměla se vydat od ní, tj. k vám.
- přivolávejte pozitivně a v pozitivní náladě
Neméně důležitá je motivace, odměna a pochvala!! Ze začátku bude vaše ČSV ve většině případů nejlépe motivováno a odměněno žrádlem, ale rozhodně ne ledajakým! nejlépe něco moc voňavého, mastného. Takže kousky masa-vařené nebo syrové, salámek, někdo to zvládne i za sýr, popřípadě jiné lákavé kousky. Lze zkusit i piškotky, ale možná spíš časem. Současně ale nezapomínejte chválit!, rozplývat se, přerušit cvičení a pohrát si. To je také výborná odměna protože obzvlášť ze začátku bude cvičení pro mladého psíka obtížné a únavné a nesmíte ho přetáhnout a znechutit! Pokud budete ke hře využívat hračku, připravujete si náhradní odměnu za žrádlo-hračku! Cvičte krátce, zábevně, dynamicky.
kapitola samostatná:
Gesta a vrčení
ČSV nejlépe reagují na gesta, zásadní je naučit se používat k velení i ruce, nejen čsv, ale každý pes vás vnímá celé, nejen povel sluchem, ale i zrakem celého člověka, gesta jsou tedy důležitá a u čsv fungujou mnohdy lépe než slova. ČSV mezi sebou komunikují hodně právě postoji a mimikou, ještě víc než jiní psi, dědictví po vlcích je u nich silnější.
Je taky důležitý uvědomit si že z postoje, možná i jinak(telepaticky) pes pozná jak na tom zrovna jste psychicky, jestli se např. zlobíte a pak se mu nebude chtít k vám ani přijít, natož pro vás něco dělat.
Nejsrozumitelnější a nejhorší pokárání pro čsv je vrčení. Vrčte jen jste li šéfem vy. Pokud ano, lze jím svoji pozici i upevňovat, stejně tak jako okusováním hlavy. :o)
ČSV je pes který dospívá velmi dlouho, až do 3 let a proto je i dlouho i štěnětem, přestože fyzicky rychle vyroste. Pokud nechcete štěně pro profesionální výcvik a není určeno do služby ať už jakékoliv je podle mě zbytečné brát štěněti dětství a začínat s ním příliš brzy chodit cvičit. Občasné návštěvy cvičáku, aby si zvyklo na prostředí a psi jsou dobré a ještě lepší by byly školky pro štěňata, kde se spíš štěně učí sociálním dovednostem jak mezi sebou tak k vybraným, k tomu účelu určeným dospělým psům, nicméně ty jsou u nás zatím spíš vyjímkou. Tím nechci říct, že by bylo dobré nechat štěně čsv do té doby než s ním pudete cvičit růst jako dříví v lese, naopak, od začátku je důležité se mu co nejvíc věnovat, hodně si s ním hlavně hrát. Od začátku je dobré cvičit i přivolání a odměnou a pochvalou k němu vytvářet pozitivní vztah, netrvat třeba na předsednutí, učit fixaci na psovoda. Postupně lze i mimo cvičiště formou cílené hry rozvíjet kořistnický pud, vysvětlit a naučit štěně základní povely-sedni, lehni, vstaň, chůzi u nohy. Všechno by ale mělo probíhat formou hry, cvičení by nemělo být dlouhé, třeba jen pár minut v rámci procházky, ale spíš častější a je třeba se snažit aby štěně bavilo, tzn. aby bylo pestré, neopakovat jeden cvik do úmoru.
Pokud najdete cvičák, kde organizujou školky pro štěňata, s pestrým nemonotonním cvičením kde se pokud možno pořád něco děje a v rámci kterých dělají přestávky na hraní, i na hraní s ostatními pejsky, pak doporučuji! Pokud ale na vašem cvičáku kurzy pro štěňata nejsou a měli byste se s vaším štěníkem zůčastnit běžného cvičení nebo je to tzv. "školka pro štěňata" ale cvičení probíhá stejně jako pro velké jen s tím rozdílem že jsou v kurzu jen štěňata, pak je to spíš cesta jak štěně znechutit a v tom případě je podle mého lepší cvičit si pejska sám do té doby dokud nebude schopen aspoň částečně zvládat normální cvičení s ostatními. Podle psychické vyspělosti nejdřív od 6 měsíců.
Všechny předešlé věci lze v podstatě doporučit pro jakékoliv štěně a jaký je tedy vlastně rozdíl mezi výcvikem štěňátka čsv nebo štěňátka jiného plemene? Když o tom tak člověk píše je těžké vystihnout podstatu věci, když to pak vidí a zkusí na vlastní kůži je to znát. Bude to asi tím, že čsv nechá bez povšimnutí daleko méně věcí než jiný pes a to co zná, tedy vy nebo vaše hračka ho zajímá až na posledním místě, je to tedy poměrně rozptýlený žák. Někdy také až příliš netrpělivý. Je třeba ho opravdu kvalitně zaujmout a to lze opravdu na krátkou dobu. To ale k pochopení cviku většinou stačí, protože opravdu rychle chápe. Opravdu rychle se ale také znechutí a pak se projeví jeho tvrdohlavost a vlastní myšlení. Proč by dělal něco co ho nebaví nebo dokonce nechce? Jen málo nebo žádné(?) čsv má tu úžasnou vlastnost že by viseli svému páníčkovi na očích a čekali co by pro něj mohli udělat, oni většinou raději sami uvažují co podniknout, jsou poměrně svobodomyslní, nejraději by měli svobodu jak k proběhnutí tak k rozhodnutí. Štěně čsv jako páníčka nepotřebuje výcvikáře, ale citlivého a trpělivého parťáka nejlépe s hroší kůží, kterého bude moci uznávat jako svou superalfu (alfa je vůdce smečky, kterého ale lze z pozice časem svrhnout, superalfu ne!), který si s ním bude hodně hrát a trpělivě mu vše vysvětlí a přesvědčí ho, že to co po něm chce je pro něj dobré a zábavné. Prostě si v něm ochočíte toho malého vlčka co v něm někde je, ať se vám to líbí nebo ne. :o) Tohle ochočení bude někdy těžší, jindy snažší a zabere více nebo méně času. ČSV je ale ve většině případů naštěstí tvor žravý a tak váš vyrovnaný klidný postoj k věci ve spojení se žrádlem a učením hlavně pokrmovou metodou a pozitivní motivací, po čase udělá své. ČSV je důležité netrestat nebo pouze přiměřeně - vrčením vytaháním za kůži v nejhorším případě povalením, svým způsobem jsou to křehké povahy. Nežádoucí činnost je dobré jen přerušit, a to i když vás bude tato jeho činnost a jeho zarputilost v jejím provádění sebevíc štvát, případně nahradit jinou neškodnou. Pokud se naučíte nebo prostě zvládnete tenhle problém přístupu je čsv schopné naučit se prakticky cokoli, ovšem nejlépe pouze pro jednoho pána !! Další páníčky je schopné akceptovat, ale vždycky bude dělat rozdíl! Bohužel mluvím z vlastní zkušenosti, z pozice toho dalšího..
