Přehled sportů
Abych měla kde začít vezmu to od historie: ještě když jsme Laru neměli jezdili jsme často na weekend s baťohem ven, chodili přírodou a spali kde se nám to líbilo. Tahle zkušenost nás logicky vedla k myšlence, že dogtreky budou pro nás to pravé. Jedná se o organizovaný vytrvalostní pochod přírodou se psem, ketrého se účastní větší počet stejně postižených nadšenců. To jsme ale ještě nevěděli nic o pravidlech dogtreku a především mě ani nenapadlo, že by to měl být závod! Dopředu uvádím že nemám moc ráda nějaká omezující pravidla a nejsem soutěživý typ, takže po zjištění že je člk omezen pravidly a v podstatě se účastní závodu moje chuť k dogtrekům částečně opadla. Pravidla sice není složité respektovat a člověk tam potká fajn lidi, kteří jsou opravdu stejně postižení láskou ke psům, přírodě a pohybu a pobytu v ní. Jenže přírodou s mapou mohu chodit i bez pravidel, kontrol, davů a placené startovného, navíc si trasu mužu vybrat sama pokud se neučastním závodu.. :o) Ale pokud se člk účastní první, pro mě překvapivé(až nepříjemné) zjištění a pravidlo dogtreku je, že je daný časový limit a většina lidí v rámci svých možností závodí. Dál platí,že pes musí být po celou dobu na vodítku nebo canicrosové šňůře. Je žádoucí aby pes táhnul a proto je dobré vybavit ho postrojem. Většinou, hlavně na delších trekách je předepsaná povinná výbava(např. mapa, voda a jídlo pro psovoda i psa, mobil, čelovka a v případě delších treků spacák), která se před nebo během závodu kontroluje. Je možné jít maximálně ve dvojici (myšleno 2 závodníci a jejich psi.) Je třeba brát ohled na psa a starat se i o jeho pořeby, tzn. nejen nést mu vodu, misku a jídlo, ale sledovat jeho kondici a náladu. Je povoleno, aby si pes nesl část vybavení pro sebe sám ve speciálních batůžkách zavěšených přes záda po stranách těla, to se nazývá dogpacking. Na trati je většinou nějaký počet kontrol které je nutné projít. Dogtreky se podle vzdálenosti dělí na MIDy-kratší tratě 40-50 km a LONGy, kolem 100 km. Přestože ze začátku Lara nejevila velké nadšení do zápřahu a tahání, jak ucítí že je na trati někdo před ní běží. Zdá se, že jí v poslední době závodění baví a pozná kdy se běží závod, i když je první na trati a kdy se běží jen tak.
Dogtreku podobný je canicros, což je běh se zapřaženým psem na kratší vzdálenost, rovněž v terénu, protože je trať krátká není zde povinná výbava, krom věcí nutných k zápřahu.
V zimě se lze, pokud napadne sníh, bavit skijöringem, což spočívá v jízdě na běžkách rovněž se zapřaženým psem. V léte se dá praktikovat obdobná disciplina, na kterou jsme se obzvlášť těšili protože je na biku: bikejöring. V obou disciplinách se rovněž závodí, ale takového závodu jsme se ještě nezúčastnili. Obě tyhle disciplíny ještě musíme dopilovat, paradoxně právě pro nezávodní použití. Lara totiž když má běžet první, (pokud má být zapřažená je to nutnost) a nevidí ani necítí před sebou jiného závodníka ztrácí motivaci, netáhne popřípadě dokonce ani neběží rovně nebo vůbec. Takže jeden z nás se musí obětovat a dělat Laře předjezdce neboli kořist, kterou se ona snaží dohnat.
Pro páníčky daleko pohodlnějším sportem při kterém se jejich pejskové ale příjemně proběhnou je coursing. To jsou terénní závody psů za umělou návnadou (většinou igelitovým střapcem). Návnada je tažena navijákem po nepravidelné trati, většinou začíná startovní rovinkou aby se projevila a dala porovnat rychlost, pak násleuje několik zatáček a nakonec je cílová rovinka. Závodí se ve 2 kolech, přičemž většinou se po druhé běží ta samá trať ale v obráceném směru, aby si jí psi předem moc nezkracovali. Na trať se současně vypouští většinou 2 psi a hodnotí se hned několik hledisek: rychlost, obratnost, inteligence a spolupráce, vytrvalost, zájem o lov - závěrečný zákus neboli kill, kdy pes má ulovit nebo v případě běhu s košíky naznačit ulovení, zakousnutí střapce. Přestože by někdo mohl mít dojem že tak dochází k nežádoucímu posilování loveckého pudu, jedná se spíš o jeho odreagování. Tohle je sport kterému Lara naprosto propadla, asi právě proto že je založen na loveckém pudu, který ČSV mají ještě velmi silný. Jakmile přijdeme na louku a rozjede se naviják je k neudržení!
Agility spočívá v překonávání sestavy překážek rozmístěných po parkuru. Důležitá je synchronizace psa a psovoda, protože psovod musí psa navigovat od překážky k překážce a ty jsou často velmi blízko u sebe, takže navigace musí být velmi přesná. Řazení překážek do sestavy je pokaždé jiné, určuje organizátor. Překážky jsou několika typů. Překážky překonávané skokem nebo proskokem – tzv. skočky – pes přeskakuje vodorovnou tyčku umístěnou v určité výši, kruh – pes proskakuje kruhem v určité výši. Překážky probíhací – tunel, slalom. Překážky přebíhací – kladina, houpačka, áčko. Hodnotí se rychlost proběhnutí parkouru a samozřejmě i správnost. Například na přebíhacích překážkách jsou zóny na které pes musí šlápnout, je proto nutné aby pes z překážky sbíhal a ne skákal. Podle velikosi psa se přizpůsobuje i výška skokových překážek a tak se soutěží v kategorii small, medium, large. Protože Laru od malička bavilo přelézat a vylézat na různé překážky a na agility se navíc mezi nimi běhá, myslela jsem že to pro ní bude to pravé. Navštívili jsme tedy párkrát tréninky agility, ale ukázalo se že ten pravý zápal jí chybí a hlavně skokové překážky jí zase až tolik nebaví.
Tanec se psem na závodní úrovni spočívá v předvádění sestavy cviků a figur, které jsou synchronizované s vybranou hudbou. Zároveň musí být do sestavy zařařeny předepsané povinné prvky. Mělo by jít o synchronizované vystoupení tanečního páru, ne jen o sólo psa nebo psovoda. Navíc se předpokládá dokonalý partnerský vztah mezi psem a psovodem a oběma by měl tanec přinášet radost. Některé taneční prvky jsou například: otočka psa, obíhání psovoda, popřípadě rekvizity, chůze u nohy vpřed a vzad,chůze do strany s křížením předních pacek, přeskakování rukou, nohou nebo celého psovoda, popř rekvizity, podávání pacek, panáčkování, proplétání se mezi nohama psovoda popřípadě to samé pozadu, úklony psa atd, záleží jen na vaší fantazii a šikovnosti vašeho psa, všechny prvky ale musí být samozřejmě pro psa bezpečné a neškodné. Během vystoupení by pes neměl štěkat a povely psovoda by měli být co nejtišší popřípadě dokonce co nejméně nápadné, aby co nejméně rušili dojem z vystoupení. Jako rekvizita se často používá hůlka, někdy je v soutěži přímo předepsaná jiná rekvizita například zavazadlo. Vystoupení může být pouze taneční nebo mít výpravný charakter, pak je většinou použit i nějaký specielní kostým, často i u psa. Zdálo se, že ho na závodní úrovni nebudeme provozovat nikdy, protože jsou samozřejmě během soutěže zákázány odměny a Lara byla ochotná tančit pouze za žrádlo :o), v poslední době si některé prvky oblíbila a tanec jí poměrně baví. Zbývá jen překonat problém se synchronizací do hudby. :oD
Zatím poslední sport co jsme vyzkoušeli a to jak s Larou tak s Kůží je freesbee, čili lítací talíř. Myslela jsem, že by to mohlo víc bavit Kůži, pže má silnější kořistnický pud. Dokud jsme trénovali jen chytání, tak to tak vypadalo, Kůže chytala a Laře to padalo kolem čumáku a nic, jen se občas ohlídla nebo symbolicky otevřela tlamu a pak udělala "Jéé ono to upadlo.." :o). Ale!! jakmile došlo i na rychlejší běhání, situace se naprosto obrátila, Kůže citelně ochladla, za to v Laře se rozproudila krev a svižný lov na freesbee, samozřejmě vydatně podpořený dobrotama jí začal poměrně bavit. Kůže si občas přijde taky něco chytit, i si skočí, ale obecně preferuje házení "do zobáčku" někam se za tím honit není moc pro ní. Navíc ve větší rychlosti se projevuje i to, že Lara je zběhlejší i v chytání míčku, odhadu a přesnosti.. Kůže je ještě trochu neohrabaná a hlavně trochu líná kůže. .o)
